Malta — potápěčský ráj uprostřed Středomoří
Průzračná voda s viditelností přes 30 metrů, vraky z druhé světové války pokryté bohatým ekosystémem, který se časem přeměnil ve skutečné umělé útesy, prehistorická civilizace starší než egyptské pyramidy a lidé, kteří žijí na skalnatých ostrovech uprostřed moře po tisíciletí. Malta je svět sám pro sebe.
Malý ostrov, velký svět
Malta je malá. Celé souostroví by se vešlo do okresu Vsetín 3,5 krát. Hlavní ostrov Malta měří pouhých 246 km², Gozo 67 km² a Comino je kapka skály o rozloze 3,5 km². Všechno je tu nesmírně husté, velmi intenzivní a plné života.
Souostroví leží v samém středu Středomoří, 90 km jižně od Sicílie a 290 km severně od afrického pobřeží. Tato poloha ho po tisíciletí předurčovala jako křižovatku civilizací — Féničané, Římané, Arabové, Normané, Španělé, Rytíři sv. Jana, Francouzi a Britové. Každý tu zanechal stopu. Výsledkem je kultura, jazyk a krajina, která neexistuje nikde jinde na světě.
Maltézština , jeden z místních úředních jazyků, je jediný semitský jazyk psaný latinkou. Gramatika arabská, slovní zásoba přeplněná italštinou, angličtinou a sicilskými výpůjčkami. Když Malťan mluví rychle, rozumí mu leckdy jen jiný Malťan.
Proč jsou maltské vody tak výjimečné
Středozemní moře kolem Malty je čisté, teplé a neuvěřitelně průhledné. Viditelnost pod vodou se pohybuje nejčastěji mezi 20 a 40 metry. V zimě, kdy je voda studenější a je v ní méně planktonu, dosahuje viditelnost i 50 metrů. Pro potápěče je to dar.
Teplota vody se pohybuje od 14 °C v únoru do 27 °C v srpnu. Většina potápěčů navštěvuje Maltu v období dubna až listopadu. Nejlepší viditelnost je v červnu, kdy se moře teprve zahřívá, je ještě velmi čisté a čiré a bez letního planktonu.
Vápencové útesy klesají do moře svisle — takzvaný drop-off je zde pravidlem, nikoli výjimkou. Jsou to místa, kde mořské dno z mělčiny začne prudce klesat a téměř kolmo se před vámi propadne do hloubky. Tyto svislé stěny maltských drop-offů jsou pokryty pestrobarevnou mozaikou hub, sasanek a mechovek, mezi nimiž se ukrývají murény, humři a skupinky malých kaniců. V puklinách a štěrbinách vápencových skal se skrývají krevetky, houfy kardinálních ryb a číhající murény a chobotnice, které v noci vyrážejí na lov. Na hlubších místech lze narazit i na vzácné formace červených korálů. Na Maltě patří tyto podmořské srázy mezi oblíbené potápěčské lokality, jejichž typickým příkladem je oblast kolem Blue Hole na ostrově Gozo.
Základní potápěčské parametry Malty
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Viditelnost pod vodou | 20–40 m (zimní maxima až 50 m) |
| Teplota vody — léto | 25–27 °C |
| Teplota vody — zima | 14–16 °C |
| Nejlepší sezóna | duben – listopad |
| Počet certifikovaných potápěčských center | cca 60 (Malta + Gozo) |
| Počet vyznačených potápěčských lokalit | více než 100 |
| Proudy | Proudy se vyskytují lokálně – nejsilnější bývají v kanálu mezi Maltou a Cominem, u vraku Um El Faroud a na Reqqa Pointu na Gozu. Většina lokalit je jinak klidná. |
Potápění na Maltě — náš pohled z hladiny i pod ní
S DiveClub Vsetín jsme Maltu navštívili poprvé na podzim 2019 a od té doby se tam vracíme pravidelně. Každý trip přináší nové vraky, nové lokality, nové tváře. Ale jedna věc zůstává stejná: první ponor v moři.
Budíček v sedm. Snídaně, silná ranní káva a pocit, že dnes bude dobrý den.
V potápěčské bázi panuje ta správná atmosféra — směs neoprenu, moře a nadšení. Výstroj rychle zkontrolovaná, naložená do aut a jedeme. Třicet minut městem, úzkými uličkami, kolem kamenných zdí porostlých trsy trávy, starých olivovníků, všudy přítomné vzrostlé ploty opuncií dělící políčka se zeleninou, zářící v ranním slunci. Vzduch voní po soli a zahřívajícím se kamení. Malta se probouzí.
Jsme na místě. První pohled z kamenného mola. Entry jako vždy — krok vpřed a dolů, do průzračné modři. Pod hladinou se zastaví čas. Šum bublin, občasné skřípání výstroje a pak ticho. Skalnatá stěna klesá od bílé do modrofialové. Chobotnice zkamenělá na útesu a z průrvy vykoukne malý kanic — na zlomek vteřiny, pak zmizí zpátky do tmy. Jasně že nás viděl, jen se nechtěl bavit. A pak ten obrovský kus železa!
Po ponoru přestávka na sluníčku, svačina a zábava. Vtipkujeme a povídáme si o vraku, který jsme právě navštívili. Pak druhý ponor — ještě lepší než první.
V bázi se výstroj umyje, uklidí a dá sušit. Sedneme si mezi všechen ten potápěčský vercajk a dáme si studené pivko. Zážitky se usazují pomalu — stejně jako vzduchové bubliny stoupající k hladině. A to je přesně tak, jak to má být, klid a taková ta potápěčská pohoda.
Vraky druhé světové války
Malta prošla za druhé světové války jedním z nejintenzivnějších bombardování v historii. Německé a italské letectvo útočilo na ostrov od roku 1940 do roku 1942. Strategická poloha uprostřed Středomoří z ní udělala klíčovou spojeneckou základnu, která blokovala zásobovací trasy Osy do Afriky – a právě proto se stala terčem nepřetržitých útoků. Co po nich zbylo, leží dodnes na maltském mořském dně.
HMS Maori – torpédoborec, který lovil Bismarcka
Než HMS Maori skončila na dně moře, stihla napsat jeden z nejdramatičtějších příběhů druhé světové války. V květnu 1941 se zúčastnila pronásledování německé bitevní lodi Bismarck. Spolu se třemi dalšími torpédoborci – Cossack, Sikh a Zulu – prováděla celou noc torpédové útoky. Přestože žádné z torpéd Bismarck nezasáhlo, celonoční bojové nasazení splnilo svůj účel. Vyčerpaná německá posádka druhý den čelila rozhodujícímu ranní útoku britských bitevních lodí. Po potopení Bismarcka zachránila HMS Maori 25 přeživších z německé posádky.
V prosinci 1941 se zúčastnila akce u Cabo Bon, kde britští torpédoborci potopili dva italské křižníky. Na Maltu připlula jako součást obranných sil přístavu Valletta.
V noci 12. února 1942 ve dvě hodiny ráno, zakotvená v přístavu, dostala do strojovny přímý zásah německé bomby. Vzplanula a vzápětí explodoval muniční sklad. Torpédoborec se potopil záďí napřed. Ráno byla stále vidět příď nad hladinou. Protože vrak blokoval přístup do přístavu, byl v roce 1945 vyzdvižen a přední část přemístěna do zátoky St. Elmo Bay u Valletty.
Dnes přibližně 42 metrů dlouhá část vraku leží v hloubce pouhých 12–16 metrů a jde o nejdostupnější válečný vrak na Maltě, vhodný i pro potápěče s certifikací Open Water. Na vraku lze najít základny děl, kotevní řetězy, torpéda – a také pozůstatky filmového vybavení, které tam zanechali námořní filmaři pověření dokumentací války. Svitek filmového pásu na první pohled vypadá jako mořská tráva. Teprve zblízka prozradí své dokonale zachované čtvercové perforace.
HMS Hellespont – parní remorkér s lopatkovými koly
HMS Hellespont byl postaven v anglickém Hullu v roce 1910 a první roky sloužil na námořním dokovém dvoře Haulbowline u irského přístavu Queenstown. Na Maltu přijel v roce 1922, kde sloužil jako přístavní remorkér v Grand Harbouru po dobu téměř dvaceti let. Byl výjimečný svou konstrukcí. Žádné vrtule, ale velká lopatkové kola poháněná parou, díky nimž byl v těsném přístavu neobyčejně manévrovatelný.
Válka mu nedala pokoj. Poprvé ho poškodilo italské letadlo již 7. září 1940 . Poškození bylo natolik závažné, že ho odstavili a nikdy neopravili. Osud ho pak definitivně dostih v noci ze 6.–7. dubna 1942, kdy ho zasáhlo německo-italské letectvo při náletu na Grand Harbour. Vrak byl po válce vyzdvižen, naplněn sutí z okolních bombardovaných budov a potopen asi 1,5 km za vjezdem do přístavu u pobřeží Rinelly. Znovu ho objevili potápěči teprve 15. května 1999.
Dnes leží vodorovně na písčitém dně v hloubce 35–41 metrů. Prvních 15 metrů přídě chybí, ta byla zničena při náletu. Zbytek vraku je pozoruhodně zachovalý, včetně hřídelí lopatkových kol po bocích. Jde jedinečnou válečnou loď, která na Maltě sloužila dvacet let.
Vraky letadel – válečná letadla na mořském dně
Malta byla dějištěm jedné z nejintenzivnějších vzdušných bitev druhé světové války. Stovky letadel na obou stranách skončily v moři a některá tam leží dodnes.
Bristol Blenheim – britský lehký bombardér, sestřelený italským stíhačem v prosinci 1941. Pilot nouzově přistál na moři u pobřeží Delimara, celá posádka byla zachráněna. Vrak leží v hloubce 42 metrů s jednou vrtulí stále připevněnou k motoru a překvapivě zachovalými křídly i trupem.
Bristol Beaufighter – dvoumotorový britský noční těžký stíhač. 17. března 1943 vzlétlo devět Beaufighterů 272. perutě z letiště Luqa na eskortní misi. Pouhých 13 minut po vzletu začal jeden z nich silně vibrovat a pilot sgt. Donald Frazee musel nouzově přistát na moři u Dragonara Point u Sliemy. Posádku zachránily místní maltské lodičky dghajsa ještě dříve než záchranná loď. Vrak leží s vytaženým podvozkem vzhůru v hloubce 38 metrů, se stále viditelnými křídly o rozpětí téměř 18 metrů zabořenými v bílém písku.
Junkers Ju 88 – byl jeden z nejuniverzálnějších německých bojových letounů druhé světové války – sloužil jako rychlý, střemhlavý bombardér, noční stíhač i průzkumné letadlo. Na Maltě leží hned dva.
Ju 88 North – 55 metrů Vrak leží obrácen na písčitém dně přibližně 3 km od pobřeží u Bahar ic-Caghaq. Byl objeven v roce 2009 a pro potápěče zpřístupněn v roce 2019. Ocasní část leží přibližně 50 metrů od hlavního trupu, která se pravděpodobně odtrhla při dopadu na hladinu. Oba motory Junkers Jumo 211 zůstávají ve svých gondolách a vrtule jsou dobře viditelné. Na trupu je stále slabě patrné německé označení. Přesné okolnosti potopení letadla nejsou známy. Relativně zachovalý stav vraku naznačuje spíše řízené nouzové přistání na moři než sestřelení.
Ju 88 South – 106 metrů Vrak byl objeven během dálkového průzkumu v roce 2019 a leží na písčitém dně v hloubce 106 metrů u pobřeží Marsaskaly. Letoun je v dobrém stavu s poškozením pouze v oblasti nosu a ocasu. Poškození ocasní části naznačuje možný pokus o sestřelení. Jde o extrémně hluboký technický ponor vyžadující použití trimixu. Na vraku se nachází opuštěné rybářské sítě – tzv. ghost gear, které představují riziko pro potápěče i mořský život. Oba vraky spravuje Heritage Malta (státní agentura pro správu kulturního dědictví) a vyžadují speciální povolení.
B-24 Liberator – americký čtyřmotorový těžký bombardér. 6. května 1943 vzlétlo z libyjské základny třicet Liberatorů 343. perutě USAAF na misi nad přístav Reggio Calabria v jižní Itálii. Jeden z nich se sériovým číslem 42-40112 dostal zásah protiletadlovou palbou a došlo k poškození jednoho z motorů. Posádka shodila zbytek bomb a rozhodla se letět zpět na Maltu, která sloužila jako nouzové útočiště pro poškozená spojenecká letadla.
Po několika neúspěšných pokusech o přistání na letišti Luqa byla desetičlenná posádka nucena nouzově přistát na moři. Při dopadu na hladinu mělo letadlo sklopená podvozková kola, což způsobilo převrácení letounu a po několika minutách se potopilo zádí napřed. Devět členů posádky se podařilo zachránit, ale střelec četař Irving R. Newman, zraněný již při náletu, se potopil spolu s letounem a zahynul.
Vrak byl objeven teprve v roce 2015 pomocí dálkového průzkumu mořského dna a leží přibližně 1,5 km jihozápadně od Marsaxlokku v hloubce 55 metrů na písčitém dně. Obě křídla, čtyři motorové gondoly včetně motorů Pratt & Whitney s vrtulemi a trup letadla jsou z velké části zachovalé. Dveře pumovnice zůstaly v zavřené poloze.
V roce 2023 byly z vraku po náročné dvouměsíční expedici archeologů Maltské univerzity vyzdviženy ostatky četaře Newmana – 80 let po jeho smrti. Vrak je od roku 2020 přístupný potápěčům, ale k ponoru se vyžaduje speciální povolení od Heritage Malta a certifikaci pro technické potápění. Jde o oficiálně chráněný válečný hrob.
Fairey Swordfish byl torpédový bombardér navržený ve třicátých letech, přezdívaný posádkami "Stringbag" – pro svou schopnost nést nejrůznější výzbroj jako velká síťová nákupní taška. Přestože byl na počátku války považován za zastaralý dvouplošník, zapsal se do dějin jako jeden z nejdůležitějších letounů druhé světové války. V listopadu 1940 Swordfish z HMS Illustrious ochromily tři italské bitevní lodě při Tarantu v historicky první útočné operaci vedené z letadlové lodi. A v květnu 1941 to byly právě Swordfishe, jejichž torpéda poškodila kormidlové ústrojí Bismarcka natolik, že obří bitevní loď ztratila schopnost manévrovat a stala se snadnou kořistí britských bitevních lodí.
Konkrétní maltský Swordfish na dně u Sliemy má svůj vlastní, méně dramatický, ale o to lidštější příběh. V roce 1943 vzlétl z letiště Hal Far, záhy se však porouchal motor a pilot byl nucen nouzově přistát na moři u Sliemy. Zachránili ho muži z RAF, kteří kolem náhodou pluli na malém plachetním člunu jachtařského klubu RAF Kalafrana.
Vrak byl objeven v červnu 2017 autonomním podmořským robotem během průzkumu pro Maltskou univerzitu a leží v hloubce 65–70 metrů přibližně 5 km od pobřeží Sliemy. Kovová kostra letounu je zachovalá, křídla i ocas jsou viditelné, avšak potahová tkanina se rozpadla. Radiální motor s třílistou vrtulí zůstává na místě.
Jde o jeden z mála dochovaných Swordfishů na světě a vyžaduje certifikaci Advanced Trimix. Jako u ostatních historických vraků spravovaných Heritage Malta je nutné speciální povolení.
Malta ale není jen válečná historie. Pod hladinou najdete i vraky záměrně potopené jako umělé útesy, například obří tanker Um El Faroud, přívozní loď MV Karwela nebo hlídkový člun P29. Každý z nich je dnes domovem pestré podvodní fauny a nabízí nezapomenutelný zážitek pro potápěče všech úrovní.
Nad hladinou kamenná plata, pod ní desetiletí historie
Malta je místo, kde každý metr hloubky vypráví svůj příběh.
Um El Faroud 18–36 m
Největší potápěčský vrak Malty a jeden z nejkrásnějších vraků celého Středomoří. Ropný tanker dlouhý přibližně 110 metrů byl záměrně potopen jako umělý útes v roce 1998 u jižního pobřeží poblíž zálivu Wied iz-Zurrieq. Vrchol můstku leží na 18 metrech, hlavní paluba na 25 metrech, dno trupu na 36 metrech – vrak tak nabízí něco pro každého. Při zimní bouři v letech 2005–2006 se rozlomil na dvě části, což ho dnes dělá ještě zajímavějším.
Za necelých třicet let se stal domovem mnoha druhů. Barrakudy, chobotnice, langusty, mořani a murény si zde našli svůj domov mezi nákladovými prostory, komíny a lodní vrtulí. Proplouváte kolem obří vrtule, šplháte do komínů, vstupujete do otevřených nákladových prostor. Ponor na Um El Faroud je zkrátka povinností.
Místo: Wied iz-Zurrieq, jižní Malta. Vhodné pro: OWD+, TecRec pro hlubší části.
P29 — hlídková loď 40 m
Maltský vojenský hlídkový člun, minolovka třídy Kondor-1 , vyrobený v roce 1950 v socialistickém Německu (NDR), o délce 62 m, šířce 7 m a výšce 16 m - dva dieselové motory a dva šrouby. Loď byla záměrně potopená 12. 8. 2007 jako umělý útes nedaleko přístaviště Cirkewwa na severním cípu Malty. Loď leží na kýlu na písčitém dně, záď ve 32 m, příď v 28 m.
Vrak je dobře přístupný pro penetraci. Můžete prozkoumat celé podpalubí, prostor strojovny a elektro-rozvodny, kde naleznete panely rozvaděče s německými nápisy. Přístupný je i můstek, koupelna se sprchou a WC. Na přídi je umístěn dobře viditelný kulomet, který je často fotografován. Motory jsou demontované, ve strojovně jsou pouze potrubní rozvody a elektromotory čerpadel. Vrak se nachází 120 m od starého mola a je označen ocelovou bójí se sestupovým lanem.
Místo: Cirkewwa, severní Malta. Vhodné pro: OWD+.
MV Karwela & MV Cominoland 35–42 m
Dva osobní trajekty záměrně potopené ve stejný den — 12. srpna 2006 — u jihovýchodního pobřeží Gozo u Xatt l-Aħmar. Karwela (42 m) je větší a působivější, Cominoland (35 m) dostupnější. Oba vraky leží blízko sebe, takže jeden ponor v jejich okolí ukáže obojí.
Místo: Xatt l-Aħmar, Gozo. Vhodné pro: Advanced OWD+.
Gozo — divočejší sestra
Gozo — maltsky Għawdex — je menší, zelenější a vše je tam pomalejší než na hlavním ostrově Malta. Kopce jsou strmější, vesnice klidnější, moře čistší. Místní říkají, že Gozo je „Malta před padesáti lety". Myslí to jako kompliment.
Pro potápěče je Gozo samostatnou kapitolou. Skalnaté pobřeží plné útesů, stěn a jeskyní nabízí zážitky, které na velkém ostrově jen těžko najdete. Vrcholem je lokalita Dwejra na západním pobřeží.
Blue Hole — nekonečná modř
Kruhový přírodní otvor v pobřežní skále, přibližně 10 metrů v průměru, s přímým propojením do otevřeného moře. Uvnitř Blue Hole je hloubka přes 50 metrů — modré světlo sem proniká shora jako do katedrály. Je to jedno z nejfotografovanějších potápěčských míst Středomoří.
Hned vedle Blue Hole leží The Arch — podmořský oblouk v útesové stěně ve hloubce 18–28 metrů. Propluješ obloukem a vynoříš se do otevřeného moře. Jeden z těch ponorů, které si zapamatuješ navždy.
Inland Sea — průjezd tunelem
Přírodní laguna odříznutá od moře pobřežní skálou — ale propojená mořskou jeskyní, jejíž průchod trvá asi dvě minuty plaváním. Uvnitř laguny obvykle kotví čluny,které projíždí ven nad hlavami potápěčů. Na konci tunelu se vynoří otevřené moře a stěna klesá dolů do 50 metrové hloubky.
Comino a Modrá laguna
Comino je třetí a nejmenší z obývaných ostrovů souostroví — rozlohou jen 3,5 km². Trvale tu žijí pouhé čtyři osoby. Přesto je zde v létě jedno z nejfotografovanějších míst celé Malty. Modrá laguna — průliv mezi Cominem a sousedním ostrůvkem Cominotto má vodu tak průzračně tyrkysovou, že fotky vypadají jako z Photoshopu.
Potápění u Comina se vyplatí hlavně v jeskyních Santa Marija Caves — síť podmořských jeskyní a oblouků na severovýchodním pobřeží. Hloubka 5–20 metrů, viditelnost výjimečná, světelné efekty z průniku světla jeskyněmi nezapomenutelné. Vhodné i pro šnorchlaře.
Podmořský život: s kým se setkáte
Maltské vody jsou domovem bohaté středomořské fauny. Teplá čistá voda a skalnaté dno s mnoha úkryty vytvářejí ideální prostředí pro desítky druhů.
- Murény (Muraena helena) — ukryté v každé puklině na každé lokalitě. Velké, fotogenické, nebezpečné pouze tehdy, pokud je někdo vyprovokuje.
- Chobotnice (Octopus vulgaris) — mistři maskování, setkáte se s nimi na každém ponoru. Fascinující a inteligentní tvorové.
- Barrakudy — tvoří hejna u hlubších stěn.
- Velký okoun středomořský (Epinephelus marginatus) — tučný a důstojný nájemník větších vraků. Jeden z nejkrásnějších zástupců ryb Středomoří.
- Manta a rejnoci — vzácná, ale ne neobvyklá setkání poblíž Blue Hole.
- Mořský koník (Hippocampus) — v mělčinách a zarostlých písčinách.
- Humři a langusty — pod převisy a v jeskyních, zvláště na Gozu.
- Delfíni — připlavounepravidelně k trajektové trase Malta–Gozo, ale pokud připlavou, zůstanou u lodi i desítky minut.
Na souši: jak žijí Malťané
Maltézská kultura je na první pohled italská — úzké uličky, balkonové rozhovory přes ulici, barista, který vás zná jménem po třetí návštěvě. Na druhý pohled je tu něco těžko popsatelného: hrdost, která nevychází z velikosti, ale ze stáří.
Festi — slavnosti patronů vesnic — jsou srdcem místního života. Každá vesnice slaví svého světce s procesím, ohňostrojem, živou hudbou a stánky s pastizzi (slané plněné těstíčko z lístkového těsta — národní pochutina). Slavnosti probíhají každý víkend od května do září, v různých vesnicích zároveň.
Tradiční rybářské loďky luzzu — barevně lakované, s malovaným okem na přídi (Oko Osirise — fénicko-egyptský symbol ochrany) — jsou dodnes vidět v rybářských přístavech. V Marsaxlokku na jihu ostrova jich stojí desítky zakotvených vedle sebe. Ráno přivážejí rybáři úlovky přímo na nábřeží.
Malťané jsou pohostinní způsobem, který nepůsobí jako servis, ale jako skutečné přátelství. Po třetí návštěvě stejného baru vás prohlásí za přátele.
Prehistorická Malta: starší než pyramidy
Než přišli Féničané, Řekové nebo Arabové, žila na Maltě záhadná civilizace, po níž nezbylo ani jméno — jen obrovské kamenné chrámy. Ħaġar Qim a Mnajdra na jižním pobřeží Malty a Ġgantija na Gozu jsou datovány přibližně do let 3 600–2 500 př. n. l. — jsou tedy starší než Stonehenge i egyptské pyramidy.
Kdo stavěl tyto chrámy, jakým způsobem a proč — to nevíme. Víme, že jsou astronomicky orientovány (Mnajdra je zarovnána s východem slunce při rovnodennosti), že stavitelé nepoužívali kov a pravděpodobně neznali kolo. A víme, že za neznámých okolností kolem roku 2 500 př. n. l. tato civilizace zmizela.
Rytíři, Osmané a George Cross
Prehistorická maltézská civilizace buduje chrámy Ħaġar Qim, Mnajdra a Ġgantija — jedny z nejstarších volně stojících staveb na světě.
Malta se stává součástí Římské republiky po druhé punské válce. Sv. Pavel ztroskotá u maltského pobřeží (60 n. l.) a přináší křesťanství.
Arabové dobývají Maltu. Přinášejí jazyk, z nějž se vyvine maltézština. Vybudují systém zavlažování. Malta je arabská přibližně 200 let.
Řád sv. Jana Jeruzalémského — Maltézští rytíři — dostává ostrov do léna od španělského krále Karla V. Začíná éra, která formuje Maltu dodnes.
Osmanská flotila pod velením Sulejmana Nádherného oblehne Maltu se 40 000 muži. Rytíři a maltézští obránci — méně než 9 000 mužů — drží ostrov čtyři měsíce. Osmanská armáda se stáhne. Tento triumf změní evropskou historii.
Napoleon Bonaparte obsadí Maltu bez boje a vyžene rytíře. Francouzská správa trvá jen dva roky — Malťané se vzbouří. Na pomoc přijde Británie.
Malta jako britská kolonie — strategická základna ve Středomoří. Angličtina se stává druhým úředním jazykem.
Malta čelí nejintenzivnějšímu leteckému bombardování v historii — přes 3 000 náletů. Zásoby se téměř vyčerpají. Ale ostrov drží. Dne 15. dubna 1942 udělil král Jiří VI. celé Maltě Jiřího kříž — nejvyšší britské civilní vyznamenání.
Malta získává nezávislost v rámci Commonwealthu. V roce 1974 se stává republikou.
Malta vstupuje do Evropské unie. Od roku 2008 je součástí eurozóny.
Praktické informace pro potápěče
Co potřebuješ vědět před prvním ponorem na Maltě
| Téma | Info |
|---|---|
| Certifikace | Povinná pro všechny lokality. Minimálně OWD pro základní lokality, AOWD/Deep pro vraky postačuje pro většinu vraků, které se potápí. |
| Výstroj | V sezóně 5. - 9. měsíc postačuje standardní potápěčská výstroj s mokrým oblekem |
| Dive centra | Husté zastoupení — doporučujeme Waterworld Malta |
| Nejlepší vraky pro začátečníky | HMS Maori (14 m), P31 u Cirkewwa (10 m), Tug 2 (12 m). |
| Nejlepší vraky pro pokročilé | Um El Faroud (36 m), P29 (40 m), MV Karwela (42 m), MV Hephaestus (49m). |
| Jeskyně | Blue Hole (Gozo), Inland Sea (Gozo), Santa Marija Caves (Comino). Doporučena Cavern/Cave specialty. |
| Jak se dostat na Gozo | Trajektem z Cirkewwa, 25 minut, odjíždí každých 45–60 minut. |
| Pojištění | DAN (Divers Alert Network) doporučen. Dekompresní komora je na Maltě (St. Luke's Hospital). |
Malta není místo, kam se jezdí jednou. Je to místo, kam se rádi vracíte. Po prvním výletu začnete chápat, proč tam tolik potápěčů ze střední Evropy jezdí opakovaně každý rok. Moře to ví. A vy to budete vědět taky.
Wikipedia – Diving in Malta · en.wikipedia.org
Wikipedia – Um El Faroud · en.wikipedia.org
Wikipedia – HMS Maori (G69) · en.wikipedia.org
Wikipedia – Ħaġar Qim · en.wikipedia.org
Wikipedia – Great Siege of Malta · en.wikipedia.org
Fotografie: Jiří Baroš, Wikimedia